Makrofotografie 

Kvalita digitálního výstupu

Digitální fotoaparáty zpravidla umožňují měnit formát výstupního obrazu a kompresi. Běžné digitální kompakty podporují formát obrazu JPEG, který je velmi známý a používaný pro digitální fotografie. JPEG je formát pro ztrátovou kompresi, což znamená, že data se zmenší na zlomek původní velikosti nenávratným vypuštěním méně důležitých informací. Nastavení fotoaparátů většinou umožňuje volit kompresi JPEG souboru. Při nejnižší kompresi je výsledná velikost dat větší, ale zachovává se více informací. Naopak u největší komprese je výsledná velikost dat malá, protože se vypustí více obrazových informací, takže obraz může být i znehodnocený.

Naproti ztrátové kompresi mnoho moderních fotoaparátů má možnost uložit výstupní obraz do formátu s bezeztrátovou kompresí, nejčastěji do formátu TIFF. Jak bylo řečeno, tento formát využívá bezeztrátovou kompresi, takže při uložení dat nebo následných manipulací s daty nevznikají žádné ztráty obrazových dat. Výsledná velikost obrazu je vyšší než u ztrátové komprese, protože se žádné informace nevypouští.

S příchodem vyspělých digitálních zrcadlovek vznikl i formát RAW, který zaznamenává nijak neupravená data ze snímače. Výsledný soubor nelze bez dalších úprav prohlížet a je nutné provést několik základních úprav jako vyvážení bílé barvy, korekce barev, definování barvy pixelů či doostření. Tento formát není nikým definován a liší se v závislosti na výrobci. Proto je také nutné vlastnit software pro úpravu formátu RAW vždy od výrobce daného fotoaparátu. Tento formát obrazu spolu s formáty s bezeztrátovou kompresí jsou vhodné pro makrofotografii, protože nevypouští žádné obrazové informace a zachovávají všechna data.

Komprese obrazových dat formátu JPEG
Formát JPEG s kompresí 100	Formát JPEG s  kompresí 10 - na pohled značná ztráta obrazových informací

Citlivost

Citlivost filmu nebo snímače ovlivňuje výslednou expozici snímku. Dnes je nejčastěji citlivost udávána dle standardu ISO v jednotkách ASA, ovšem na fotoaparátech nalezneme tuto citlivost nazývanou ISO. Starší jednotky používané pro citlivost jsou DIN nebo GOST. Citlivost ISO se pohybuje od 12 do 3200. Obvyklé hodnoty jsou 100, 200 a 400.

Platí pravidlo, že dvojnásobná citlivost snižuje expoziční čas na polovinu. Při zdvojnásobení citlivosti lze bez změny množství dopadajícího světla nastavit větší clonu o jedno clonové číslo nebo snížit expoziční čas na polovinu.

Citlivost má především vliv na kvalitu výsledného snímku, šum a zrno. Analogové přístroje s použitím citlivějších filmů vykazovaly vždy větší zrno, které bylo pro tyto filmy charakteristické. Naproti tomu vzniká u digitálních fotoaparátů šum, který negativně ovlivňuje kvalitu snímku, protože snižuje jejich ostrost a pohlcuje detaily. Tento problém řeší dnešní výrobci fototechniky softwarově při ukládání snímku do paměti. Softwarové řešení je levnější, ale neřeší tento problém zcela úplně.

V makrofotografii je velice vhodné používat co nejnižší citlivost z důvodu omezení šumu v digitální fotografii nebo zrna v klasické fotografii. Filmy s jemným zrnem se označují jako jemnozrnné. Mezi velmi kvalitní filmy s nízkou citlivostí a velice dobrou úrovní zobrazení barev patří Kodak Elite Color 200 ASA, Kodak ProFoto 100 ASA, Kodak Portra a také Fujicolor Superia 100 a 200 ASA.

Skenování negativů

Při fotografování snímků na klasický fotoaparát je vhodné vyvolané snímky skenovat. Vyplatí se to především z důvodu archivace vyfocených snímků, ale také pro možnost úprav fotografií v grafických editorech.

Pro skenování vyvolaného negativu se používají filmové skenery, které jsou přímo určeny pro snímání jednotlivých políček. U filmových skenerů patří mezi nejdůležitější parametry rozlišení udávané v jednotkách dpi neboli bodech na palec a denzita, která udává, jak je skener schopný snímat jas předlohy. Moderní skenery umožňují skenování různých formátů. Rozlišení skeneru se může dále dělit na hardwarové, které určuje kvalita optické soustavy, a softwarové, které určuje použitý ovladač. Mimo to ještě moderní skenery používají vícenásobné skenování pro redukci šumu a technologii zvanou Digital ICE pro odstranění prachu, který zanechává na digitalizovaných souborech nevykreslené pixely.

Filmové skenery jsou vyráběny firmami jako Epson nebo Konica Minolta. Špičku filmových skenerů tvoří výrobky od firmy Nikon, které jsou mnohdy používány profesionály. Jejich rozlišení se pohybuje okolo 4 000 dpi a denzita v hodnotě 4,8. Ceny skenerů odpovídají jejich technickým kvalitám a pohybují se v řádu desítek tisíc, což je investice značně vysoká.

Téměř většina minilabů, které vyvolávají negativy i fotografie, nabízí možnost naskenování vyvolaného filmu na CD za příplatek, čímž nemusíme investovat do drahého filmového skeneru. Výsledné snímky je vhodné si nechat zhotovit do formátu, ve kterém se uloží nejvíce detailů. V podstatě zde platí to stejné jako u kvality digitálního výstupu u digitálních fotoaparátů. Velikost příplatku za tuto službu se většinou odvíjí od rozlišení, ve kterém jsou snímky skenovány. Optimální rozlišení pro pozdější úpravy v grafických editorech se jeví od 1 000 dpi a výše.